Západní Norsko

Posted by in Nezařazené

Trolí žebřík

Z Trondheimu po E6 přes Oppdal, potom na E136. Tam v noci docela mrzlo. A dále jsme odbočili na silnici číslo 63, která má svůj název. Jmenuje se Trollstigen (Trolí žebřík), stoupá jedenácti serpentýnami mezi skály s výhledem na pohoří Trolltindan. Nad „žebříkem“ ční nad dvousetmetrovou skálou vyhlídková plošina, která poskytuje dechberoucí výhled. Poté, co jsme znovu nabrali dech, jsme jeli do Ålesundu, koukli jsme na západ slunce a druhý den jsme pokračovali dál na jih po šedesát trojce. Počasí nám moc nepřálo, pršelo a foukal vítr. V Geirangeru jsme utratili přebytečný peníze v suvenýrech a Andrejka si konečně pořídila vysněný svetr.

Jostedalsbreen

Následující tři dny jsme začali navštěvovat splazy ledovce Jostedalsbreen, který je největší v Norsku. Každý z těchto ledových „vodopádů“ se vždy liší svým tvarem, velikostí i dostupností. Po tom, co jsme Jostedalsbreen téměř celý objeli, jsme se rozhodli, že si kousek zajedeme. Důvodem byla touha zasnoubordovat si. Letní skicentrum pod nejvyšší skandinávskou horou Galdhopiggen bylo ještě otevřené. Sezóna tam končí ve chvíli, kdy je příjezdová cesta zavátá sněhem. Vyškrábali jsme se přes sněhové jazyky na parkoviště pod vlekem, převlékli jsme se do zimního oblečení a dali jsme si nějakých 10 jízd. Počasí nebylo ideální, byl silný vítr a bylo vidět tak na tři kroky. I přes počasí a vysokou cenu permic s poplatkem za vjezd autem jsme prožili parádní ježdění, na které těžko někdy zapomeneme. Pak jsme sjeli ze zimní krajiny do podzimu v údolí, v autě jsme usušili alespoň boty a pokračovali jsme směrem na město Flåm. Přejeli jsme fjell, kde hustě sněžilo, projeli jsme nejdelším silničním tunelem světa (skoro 25 km) a druhý den jsme ve Flåmu utráceli zase za nějaké suvenýry. Podívali jsme se do údolí, kudy stoupá železnice Flåmbana velmi vysokým sklonem do hor. V podvečer jsme z vesničky Osa vyjeli soukromou cestou (poplatek 50 NOK) do Osafjelletu, kde jsme zaparkovali u jezera a vypili poslední láhev vína a strávili jsme tam noc. Po krátkém cyklovýletu na náhorní plošině, při kterém jsem stihnul pěkně promoknout, jsme opustili fjellet.

Hardangervidda, Hemsedal, Oslo

Jeli jsme se podívat na vodopád Vøringsfossen, který jsme před třemi lety navštívili také, ovšem tentokrát jsme ho opravdu i viděli. Tehdy byla tak hustá mlha, že jsme vodopád pouze slyšeli. Potkali jsme Nory, kteří nám poradili místo s lepším výhledem na Vøringsfossen. Ti nám taky řekli, že tam letos ze skály spadla ruská turistka, tak ať si dáme pozor. Dál jsme jeli po silnici číslo 7 přes náhorní plošinu Hardangervidda a tam jsme taky přespali. Na zítří jsme dojeli do Hemsedalu, abychom potrápili sebe a kola. Podařilo se nám objet jezero Vavatn, i když to tak z počátku vůbec nevypadalo. Druhý den v Hemsedalu jsme na kole vyšlápli údolím Bulidalen a pak jsme už jeli směrem na Oslo. V pondělí jsme navštívili Oslo. Prošli jsme se dvakrát kolem královského paláce, kolem radnice, kolem nábřeží, kolem pevnosti Akerhus, kolem opery, do mekáče na oběd a potom do parku Vigeland s nahýma sochama. Večer jsme ulehali už na hranicích se Švédskem.

Dnes odpusťte množství fotek, jsou však už poslední 🙂