Od polárního kruhu až do Trøndelagu

Posted by in Nezařazené

Chatku v kempu v Nordnes jsme opouštěli velice neradi. Na cestu nám Andrejka uvařila brambory s lososem, kterého ulovila v mrazáku v Coopu za slušnou cenu. Takto posíleni jsme popojeli do údolí Junkerdalen a vyplazili jsme se k jezeru pod horou Solvagtind. Nahoře moc foukalo, tak jsme seběhli dolů a dojeli jsme znovu a naposledy k polárnímu kruhu. Tam jsem se jel projet arktickou pustinou na kole a mezitim Andrejka uvařila výborné masíčko z konzervy s braborama. Protože tam byla fakt zima a foukalo, sjeli jsme do údolí, kde se nám krásně spinkalo. Spali jsme celých 13 hodin! Druhý den ve městě Mo i Rana jsme v hobbymarketu Juka koupili ocelový kartáč (na zrezlej řetěz na kole) a balení deseti snickersek za cenu snad lepší než v ČR. Odpoledne jsme se dopravili do údolí pod ledovec Okstindan, ke kterému jsme se vypravili. Náročný výšlap nás odměnil krásnými výhledy na ledovec a okolní vrcholy.

Druhý den jsme se prošli centrem městečka Mosjoen. A protože byla neděle, bylo město takřka vylidněno a všude bylo zavřeno. Prohlédli jsme si typické dřevěné domky, ve kterých jsou galerie, ateliéry umělců a vyhlášené kavárny. Koukli jsme do výloh a pak jsme se vydali směrem do města Sandnessjoen, kde jsme se opět napojili na silnici č. 17. Před vjezdem do města se přes fjord klene nádherný visutý most, na který když jsme vjeli, ufoukl nám poryv větru pant na střešním boxu. Naštěstí nám nic nevylítlo a tak jsme to pozichrovali gumicukem a jeli jsme dál. Nakoupili jsme v obchodě KIWI (některé obchody ve větších městech mají otevřeno i v neděli) a dojeli jsme k trajektu. Po provedené hygieně v čekárně na trajekt jsme se rozhodli, že nebudeme pokračovat silnicí 17, kam by nás odvezla jedna loď, ale poplujeme jinou lodí na ostrov Vega.

Tam jsme se ocitli už za pokročilého soumraku, dojeli jsme na první parkoviště a před spaním jsme se koukli na film (Trueman Show). Vega je název pro celé souostroví, které je tvořeno 6500 ostrovy, ostrůvky a útesy. Je zapsáno do UNESCO pro udržovaný styl života místních farmářů, kteří pokračují v tradici svých předků už 1500 let. Na ostrůvcích jsou také chráněná hnízdiště mnoha druhů ptáků. Abychom se na to všechno podívali, rozhodli jsme se vylézt na horu Gullsvagfjellet. Už v půli cesty jsme slyšeli zvuky, jako by z vrchu hory startovalo proudový letadlo. Tyto zvuky vytvářel vítr, jak se roztáčel kolem vysílače na vrcholu. Výhledy byly super. Celý ostrov jsme měli jako na dlani. Takový pohled z výšky je někdy lepší než podrobná mapa. Po obědě snězeném na parkovišti pod horou jsme oprášili kola, namazali zrezlý řetězy a jeli jsme se projet. Objeli jsme Trollvasstinden, což je druhá hora nacházející se na ostrově. Na pláži na konci cesty jsme jen tak seděli a relaxovali, protože bylo krásně. Večer jsme se tam vrátili i s autem, pozorovali jsme západ slunce, východ měsíce a přespali jsme tam. Druhý den na ostrově jsme se po pobřeží vydali do odlehlého údolí Vegdalen a zpět k autu. Potom jsme ve městě nechali auto a projeli se na kole na severní část ostrova. Tím jsme vlastně měli projetý ostrov křížem krážem a nezbývalo než zvednout plachty a opustit ho večerním trajektem.

Opět jsme se napojili na silnici číslo 17, kde jsme začali hledat místo na přespání. Našli jsme ho až kousek pod známou atrakcí Torghatten. Tam jsme druhý den vyšli. Je to taková normální skála nebo hora, která je skrz na skrz děravá. Díra je 160 metrů dlouhá, až 27 metrů široká a až 75 metrů vysoká. Odpoledne jsme doplnili zásoby ve městě Bronnoysund. Nechali jsme se trošku urvat a nakoupili jsme 2 igleitky jídla a dobrot za 220 NOK (to znamená levně). Dál jsme se napojili zpět na É šestku, po které jsme přejeli hranice ze severního Norska do středního (Trondelag). Večer jsme si zabookovali pokoj v hostelu v Trondheimu na pondělí a na nějakým odpočívadle jsme přespali. Následující den jsme strávili pomalou jízdou po E6. Trošku jsme si zajeli mimo trasu do údolí po silnici č. 74 a když tam začalo sněžit, raději jsme zastavili, dali jsme si čaj a sušenky a pak se vrátili na É šestku. Další den jsme projeli několika většími městy. Krajina se hodně změnila. Kopce jsou menší a méně strmé, více zelené a krajina je zalidněnější. Podívali jsme se do města Steinkjer a ve městě Stjordalshalsen jsme uhnuli z E6, abychom se vyhli placeným úsekům a taky proto, abychom si ještě užili přírody, než pojedeme do města. Večer jsme si dali páteční hygge. Uvařili jsme si čaj, dali si kukuřičné nachos a Becherovku k filmu Americká krása. To už jsme byli nějakých 30 km před Trondheimem. V sobotu jsme vyrazili do města. Měli jsme v plánu omrknout parkování, kde se nachází hostel, jak vypadá centrum. Celý město jsme projezdili autem a zjistili jsme všechno potřebný. Město se nám líbilo, působí příjemně. Rozhodli jsme se, že tady zkusíme zakotvit.