Lofoty

Posted by in Nezařazené

Pobyt ve Villa Ballstad byl příjemný. Uvařili jsme si poctivý vařený jídlo, ručně jsme si vyprali, večer jsme se podívali na film, a celkově jsme se zregenerovali. Pak mohlo pokračovat naše putování po zbytku Lofot. Podle předpovědi nás čekaly tři dny úplně slunečného počasí, rozhodli jsme se tedy je naplno využít. Začátkem týdne poprášil vrcholky nad cca 200 m sníh. Posouvali jsme se naším stylem cestování ke konci souostroví, kde jsme měli v plánu strávit noc na nějakém odlehlém místě. Navštívili jsme romantickou pláž Kvalvika a pokračovali jsme až do města A, kde jsme potkali dva Slováky, kteří si užívají třítýdení dovolenou nejen na Lofotech. Přiletěli letadlem do Tromso, půjčili si auto v půjčovně a žijí v něm podobně jako my. Vzájemně jsme si poradili několik tipů na výlety. Mezitím jsme se rozhodli, kde přespíme z úterý na středu, kdy měla být poslední bezsrážková noc. Tím místem je Reinebringen (448 m), hora nad městečkem Reine. Předchozí noc jsme strávili na odpočívadle, kde jsme opět pozorovali polární záři. Krásně se vybarvila a taky nám zatancovala.

V úterý jsme si sbalili spacáky, stan a teplé oblečení, zaparkovali jsme Pašíka v Reine a vyšlápli jsme k vrcholu. Převýšení výšlapu bylo téměř 448 metrů, což není moc, ale terén byl poměrně náročný a s veškerou zátěží na zádech jsme se museli shodnot, že si do budoucna budeme muset koupit lehčí spacáky a stan. Nahoře na nás čekal exkluzivní výhled na drobné ostrůvky s rybářskými staveními, mohutné skály a vzdálené samoty s přístupem pouze po vodě. To vše bylo umocněno západem slunce. Postavili jsme stan kousek pod hřebenem, dali jsme si skromnou večeři, přioblékli se a vyšli jsme ještě několik výškových metrů výše počkat, až se setmí. Ten večer se prostě musí záře ukázat, o tom jsme ani nepochybovali. Postavil jsem foťák na stativ. Díky tomu, že jsme byli na vrcholu, v okolí jsme měli jen jednu horu, která nám stínila výhled na oblohu. A proto jsme pozorovali první záři už za šera! Nebylo pochyb o tom, že později budeme svědky nezapomenutelného divadla. A taky že jo. Tancovala před námi, barvila se do zelena, lehce do fialova, přecházela od severo-východu na západ a pak se posouvala nad námi, ukázala se na více místech oblohy. Byli jsme opět ohromeni. To, že nám mrznou nohy jsme ignorovali a zahřívali jsme se tancem 🙂 No a pak jsme šli spát.

V půl šestý mě vzbudil budík, šel jsme si počkat na východ slunce. Už večer mrzlo a ráno se k tomu přidal silný vítr. Fotil jsme do sedmi a pak jsem šel vzbudit Andrejku. Nasnídali jsme se (opět skromně) a vylezli jsme po hřebeni na přilehlý vyšší vrchol. Sbalili jsme stan a slezli jsme dolů. Než jsme přišli k autu, už začínalo lehce poprchávat (nahoře sněžit), vyšlo nám to skvěle. Dali jsme si oběd a pak jsme vyjeli směrem pryč z Lofot.

Pak se počasí pořádně posralo. Dojeli jsme do Narviku. Už dlouho jsme básnili o tom, že máme chuť na něco smaženýho, snili jsme o mekáči (podle navigace je nejbližší 400 km daleko). Ve městě jsme v nákupním centru objevili příjemný „fastfood“, který vlastně ani tak fast nebyl a dali jsme si dvakrát cheesburger meny za 260 NOK. Koupili jsme taky dvě plynové bomby a pár sladkostí. Neustále pršelo a foukalo, pokračujeme našim stylem cestování dál na jih. Lehce se oteplilo a sníh na vrcholcích hor pomalu odtává.